Jedná se o velice složitý děj. Jakmile někoho slyšíme mluvit, sluchové centrum v mozkové kůře roztřídí směsici zvukových signálů, které přicházejí z uší. Centrum pro porozumění řeči z nich složí slova tak, aby je další mozková centra mohla rozpoznat, porozumět jim a vypracovat na ně odpověď. Jakmile dojde k vytvoření odpovědi, předá se zpět motorickému řečovému centru, které si vyžádá spolupráci mozkového kmene.
Mozkový kmen řídí práci mezižeberního svalstva, které se podílejí na rozpínání hrudníku a nádechu a práci břišního svalstva, které zase vytváří tlak, kterým se vzduch z plic vytlačuje nebo naopak vdechuje. Při vypuzování vzduchu z plic vydává motorické řečové centrum příkazy svalům, které napínají hlasové vazy. Hlasové vazy – hlasivky – se proudem procházejícího vzduchu rozechvějí. Tímto způsobem vzniká v hrtanu zvuk a tento proces nazýváme fonace.
Rychlost proudění vzduchu
Rychlost proudění vzduchu mezi hlasivkami, hlasovou štěrbinou, je závislá na tlaku, jakým vzduch z plic vytlačuje, čím rychleji vzduch proudí, tím je vydávaný zvuk hlasitější. Při šepotu jsou hlasivky postaveny více od sebe, hlasová štěrbina je širší a hlasivky se vlivem proudícího vzduchu tolik nerozechvívají. Slouží téměř výhradně jako třecí povrchy. Vlastní slova se tvoří pomocí rtů, jazyka a měkkého patra. Pohyby těchto orgánů řídí mozková kůra.
Tvorba řeči
Aby se mohl jednoduchý zvuk , který je vytvořený hlasivkami proměnit v srozumitelné slovo, je nutná spolupráce rtů, jazyka, měkkého patra a dutin dýchacích cest, které slouží jako rezonanční zesilovače. K těmto dutinám patří v první řadě samotná ústa, nosní dutina, vedlejší nosní dutiny, hltan a také dutina hrudní. Tyto jednotlivé orgány jsou řízeny stovkami malých svalů, které spolu velmi těsně spolupracují.